Merry Christmas || Crossover || For me

16. prosince 2014 v 20:00 | Fishy |  Na přání
Hola hola! Tentokrát vám přináším povídku, kterou jsem nepsala já, ale naopak byla napsána pro mě ^^


Merry Christmas
Pár: ZhouMi/Key
Typ: Shounen-ai

Seděl jsem na lavičce v trénovacím sále. Kluci ze skupiny už odešli, ale já jsem zůstal. Asi si říkáte proč… Zůstal jsem proto, že tady teď budou trénovat SHINee. Srdce se mi rozbušilo,
když jsem pomyslel na to, že ho uvidím. Že ho uvidím, jak bude tancovat…
"Kluci!" zamával jsem na SHINee, když ostatní kluci ze Super Junior odcházeli do
dormu.
"Jé! Ahoj ZhouMi!" ozval se Taemin jako první a obdařil mě širokým úsměvem.
"Ahoj Taemine!" usmál jsem se na něj a zvedl ruku na pozdrav.
"Co ty tu?" nadzvedl udiveně obočí Jonghyun a pošťuchoval se s Minhem.
"No, nemám co dělat, tak jsem se chtěl zeptat, jestli bych se na vás nemohl dívat, jak trénujete." podrbal jsem se nervózně na hlavě a pohledem jsem zamířil ke Keyovi.
Kluci ze SHINee si mezi sebou vyměnili pohledy. Nevypadali moc nadšeně.
"No...Já nevím, kluci." zamračil se Onew a podíval se na mě. Všichni na mě upřeli vážné až naštvané pohledy, včetně Keye. Taky jsem se na ně podíval a zmateně zamrkal. Že by se takhle kluci chovali?, prohnalo se mi hlavou a skousl jsem si ret.
Všech pět se začalo smát a já jsem se na ně díval zmateným pohledem. Až pak mi došlo, že si ze mě dělali jenom legraci.
"Jasně, že můžeš!" poplácal mě po rameni Onew a pomalu se odebrali do šatny. "Jen počkej, převlíkneme se. Můžeš na nás počkat v sále."
"Jasně!" zavolal jsem za nimi a šel si sednout na lavičku. Lokty jsem si opřel o kolena a bradu jsem si podepřel zápěstím. Koukal jsem se na špičku svých tenisek a přemýšlel jsem. Měl jsem lehce našpulené rty a přemýšlel jsem, co se to se mnou děje. Byl jsem zamilovaný… A nebyl to nikdo ze Super Junior. Byl to nejnádhernější člen SHINee. Bál jsem se mu to říct… Moje zamilovanost trvala už snad… měsíc nebo dva. Jsme kamarádi, to ano, ale nevím, jestli budeme někdy něco víc. Přece jenom, on má svoje kluky ve skupině a nevím, jak to mezi nimi je. Třeba je s Jonghyunem… Nebo… S někým jiným ze skupiny. Nebo je s někým jiným, koho ani neznám. Zanračil jsem se nad svýma myšlenkama. Zakroutil jsem hlavou, aby se mé myšlenky rozptýlily.
"Děje se něco, ZhouMi?" ozval se Minho protahující se přede mnou.
"C-co?" zamrkal jsem. Podíval jsem se na něj. Vytrhl mě z myšlenek. Ani jsem nezaregistroval, že kluci už přišli, a to jsou dnes celkem hluční. Hlavně Jonghyun a Taemin. Key se mi zdá...až moc tichý.
"Jestli se něco děje." zopakoval Minho a věnoval mi pohled s náznakem starostlivosti.
"Ne, nic se neděje." pousmál jsem se a narovnal se. Díval jsem se, jak se kluci zahřívají
a musel jsem usmívat. Dělali u toho podobné blbosti, jako my.
"Tak kluci! Začneme!" zavelel Onew. Kluci však nereagovali a stále na sebe skákali,
jako kdyby ani neměli trénovat na vánoční vystoupení.
"KLUCI!" zakřičel Onew. Trhl jsem sebou. Lekl jsem se. Nečekal jsem, že to bude tak hlasitě. Začal jsem se smát, když jsem viděl vylekané pohledy ostatních členů SHINee.
"Jdeme trénovat!" zazubil se Onew.
Kluci trénovali Dream Girl. Uměli to dokonale. Byli skvěle sehraní, ale i tak trénovali. Po chvilce jim pot stékal z čela dolů. V sále bylo celkem teplo. I mně, a to jsem jen seděl
a pozoroval kluky, přesněji jsem pozoroval Keye. Usmíval jsem se. A byl jsem zamilovaný víc a víc. Podíval jsem se na ostatní členy a představil jsem si, co bych asi dělal, kdyby Key byl s někým z ostatních kluků. Projela mnou žárlivost a trochu mě píchlo u srdce. Znovu jsem zakroutil hlavou, abych na to nemyslel.
Nechápu jak, ale až teď jsem si všiml, že je i v sále je vánoční výzdoba. Dokonce i jmelí. Práce Donghaeho? Možná někoho z EXO. Zadíval jsem se na jmelí. Představil jsem si, jak stojím pod větvičkami s Keyem omotaným okolo krku s dlouhým, předlouhým polibkem. Byla… to dokonalá představa. Úplně jsem přestal vnímat kluky i hudbu a věnoval jsem se pouze svým představám.
"Zhou Mi," zatřepal se mnou někdo. Otočil jsem hlavu k tomu někomu a zjistil jsem, že se nade mnou sklání Key. Vystrašně jsem se na něj podíval. Začal se smát a stoupl si. "Vážně jsi v pořádku?" V jeho očích se mihla starost? Nebo se mi to jen zdálo?
"Ano, jsem v pořádku." usmál jsem se a vnímal jsem jeho ruku na svém rameni. Stále mě držel za rameno, i když nemusel. Těžce jsem polkl.
"Vážně? Vypadáš, jako kdyby ti bylo zle." naklonil hlavičku na stranu. Měl tak roztomilý výraz. A ty dokonale vytvarované rty… Chtěl jsem se jich dotknout… Přejet po nich palcem
a pak ochutnat jejich chuť. Určitě musely chutnat dokonale.
"A-ano, vážně." dostal jsem ze sebe. Můj pohled se ale stále zaměřoval na jeho rty.
"Nevypadáš…" poznamenal potichu a sedl si vedle mě. Objal mě. Byl jsem velmi překvapený.
"Ale jsem." zamumlal jsem mu do ramene a zavřel jsem oči. Vychutnával jsem si tu sladkou chvilku. Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo. Zhluboka jsem se nadechl, abych z jeho krku nasál vůni sprchového gelu, který jsem na něm tak miloval.
"Pojď." zašeptal mi do ucha. Po těle mi vyskočila husina… Bylo to tak neskutečně sexy…
Chytl mě za ruku a vedl směrem, kam jsem se celou dobu díval.
"Kde jsou kluci?" zeptal jsem se, když jsem se zběsile díval po sále.
"Šli si pro něco na jídlo." usmál se na mě Key a dál mě vedl. Přivedl mě až pod jmelí… To snad ne!
Stoupl si naproti mně. Díval se na mě a usmíval se. Vypadal tak roztomile…
"Celou dobu ses díval sem." usmál se a přiblížil se ke mně. Byl jsem trochu nervózní, nevěděl jsem, jestli to mám udělat nebo ne.
"Hmh." přikývl jsem lehce. Naklonil jsem se k němu. Naše rty od sebe byly snad centimetr. Snažil jsem se vnímat Keyův dech. Byla to...kouzelná chvilka. Ale ještě kouzelnější bylo, když se naše rty spojily v sladký polibek a já jsem konečně ochutnal jeho dokonalé, měkké rty. Chutnaly sladce. Key mi omotal ruce kolem krku. Náš polibek byl dlouhý. Pak následovaly malé roztomilé pusinky. Smál se.
Pak mě chytl kolem pasu a hlavu si položil na mou hruď.
"J-jak jsi to věděl?" zamumlal jsem do jeho voňavých lesklých vlásků.
"Ty tvoje pohledy. Myslíš, že jsem slepej?" Podle hlasu se usmíval.
"Nevěděl jsem, že to poznáš…"
"Samozřejmě, že ano." Krátce se na mě podíval. Chytl jsem si ho za bradičku a palcem jsem mu přejel po rtech. Tak, jak jsem si představoval. Políbil jsem ho. Znovu. Potichu zapředl, jako
malé kotě.

"Veselé Vánoce, Zhou Mi."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama