Chapter 1

20. dubna 2015 v 19:55 | Dongsaeng |  LiS

Tak a je to tady . První kapitolka Life in Shadows. Podotýkám, že je na čase upozornit vás ještě jednou, že není radno si to číst pokud nesnášíte ubližování Wookovi. Nerada bych, aby mi někdo rozmlátil prosklený balkón cihlou. Rodiče to stálo docela dost peněz.



Bolestivý výkřik sedmnáctiletého chlapce zanikl v polštáři, kam ho jeho trýznitelé přitlačili obličejem. Nesnesitelně to pálilo. Cítil krev stékající po stehnech dolů. Ten, který mu tvrdil, že ho má rád ani nezakročil. Skončili s ním. Pro teď. Rozvzlykal se hned jak za nimi zapadly dveře.
Oproti tomuhle byl strýcův teror celkem slabým odvárkem. Znovu se otevřely dveře. Očekával bolest, ale naopak ucítil chladivou mast.
"Kdybych věděl, jak tě odtud dostat.."Zaslechl soucitný hlas Sungmina, chlapce, kterého tu takhle drží už od patnácti.
Mlčel. Bál se, že když promluví, tak ho zradí hlas. Nechtěl Heechulovi udělat tu radost.
"Poslyš Mine, neměli bychom tu být.."Od dveří se ozval Henry.
"Kuš srabe. Tenhle je na tom dost špatně." Zavrčel Min.
Na chodbě se ozvaly kroky. Už podle rytmu chůze poznal o koho jde. Sungmin zbledl a ohlédl se na nejmladšího chlapce, který zděšeně hleděl do chodby.
"Řekl jsem snad, že k němu můžete?!"Štěkl až moc dobře známý hlas.
"Ne.."Henry sklopil hlavu a rychle zmizel.
"Heechule, jestli tohle bude pokračovat, tak bude mít trvalé následky a nemyslím jen ty psychické." Min se naopak svému vězniteli postavil tváří v tvář.
"Asi ti zakážu televizi, Mine."Ušklíbl se dlouhovlasý muž.
Min zalapal po dechu, ale mlčel.
"Vypadni!" Štěkl na něj Heechul.
Roztřásl se, když za sebou Heechul zavřel dveře. Dostane do těla. Věděl to.
"Zase krvácíš? Jsi mi docela k ničemu. Nic nevydržíš."Ruka zajela do vlasů chlapce a trhla.
Skousl si ret, aby nevykřikl bolestí.
"Naneštěstí jsi žádaný a proto tě tu musím trpět." Po krku mu přejel čímsi kovovým.
Modlil se, aby to nebyl nůž, protože Haeho už nožem pořezal.
"HEEHEE!"Do pokoje vtrhl jeden z poskoků.
"Mám práci."Zavrčel.
"Policajti.."Vydechl poskok.
"A kruci. Evakuovat, okamžitě!"Heechul rychle po chlapci hodil oblečení, ale když se neměl k oblékání, tak ho do něj nasoukal sám.
Přehodil si ho přes rameno a běžel k východu, o kterém jeho vězňové vůbec nevěděli.
"Počkej tady."Zavrčel nevrle na chlapce a vrátil se do budovy.
Stál v jakési postranní uličce. V dálce zaslechl auta. Není zas tak daleko od hlavní ulice. Ohlédl se ke dveřím, ze kterých ho Heechul vystrčil. Už nikdy víc! Dal se do běhu.

+++

Klepání na dveře ho vytrhlo z pročítání si obchodní smlouvy. Pousmál se. Jediný, kdo si tohle může dovolit je jeho obchodní partner Shindong. Dong studoval medicínu, ale jak se zdá, tak mu podnikání voní mnohem víc než desinfekce.
"Dále."Odložil složku.
Přesně jak tušil. Shindongova postava se protáhla dveřmi.
"Promiň, že ruším, ale volal tvůj bratr. Zase."Shindong se zasmušil.
"Co chtěl."Zavrčel co nejotráveněji.
"Sungu, chce se s tebou vidět. Prej ty hlouposti za to nemluvení ani nestojí."Dong se usadil do křesla naproti.
"Sebepoškozování a nadávání mi do buzeranta mi za to vážně stojí. Mimoto vím, že s tím přestal, ale vidět ho nechci."Otočil se s židlí a vyhlédl ven z okna.
"Yesungu je to tvůj jediný bratr."Shindong naléhal.
"Je starší než já a přeci si vede svou. Dongu, těmhle věcem asi těžko porozumíš, když nejseš jako já."Otočil se ke kamarádovi.
"Homosexualita s tím nemá co dělat a ty to víš."Podotkl.
"Navíc mě podrazil Kyu..."Yesung si povzdechl.
"Jsem ti říkal, že je to takový typ člověka. Nevěřil si mi." Poznamenal Dong.
"Má u mě ještě věci.."Zabručel.
"On si je vyzvedne. A ty na něj už zapomeň a najdi si náhradu. A pokud možno starší šestnácti let. Kdyby se to nahlásilo, tak máš průser jak něco."Zamumlal Dong.
"Bylo mi s ním fakt dobře, Dongu..."Pohlédl na svého kamaráda.
"To já vím."Dong se usmál.
"Hele se mi zdá, že ještě něco potřebuješ."Podotkl se smíchem.
"Jo... dneska to je sto dní, co jsem začal chodit s Ha Ri a potřeboval bych odejít dřív."Dong zrozpačitěl.
"Klidně jdi. Já musím ještě pročíst smlouvy a připravit ten nový produkt k prezentaci. Ty si hlavně užij výročí." Usmál se.
"Máš to u mě." Slíbil mu DOng a rychle se spakoval.
Mám to u tebe? No tak jo. Stejně doktora nepotřebuju, zatím.

+++

Dostal se do bohatší čtvrti. Už dávno neběžel. Bolely ho nohy a vlastně všechno. Šla na něj únava. Bez rozmýšlení zahnul k jedné vilce a zhroutil se na schodech. Oči se mu zavíraly. No co.. zažil i nepohodlnější spaní...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama