Chapter 12

20. dubna 2015 v 20:22 | Dongsaeng |  LiS
Tak jo další dílek je tady. Prěmýšlela jsem nad ním opravdu dlouho než jsem se rozhodla to hodit do písmenek :D . Ne shrnovatpředchozí díl nemá cenu ne? Není to zas dlouho co tu byl.



Něco vám řeknu. Docela jsem se zasekla a musela to vymýšlet opravdu ale opravdu dlouho. Tak dlouho, že jsem za tu dobu nejmíň 50x slyšela album Lucifer od SHINee. A tahle písnička je jaksi vyjádřením téhle kapitoly :D .


Rozezvonil se mu mobil. S povzdechem pohlédl na display. Proč mu volá jeho soused? Lee Hyukjae se nikdy neozýval bezdůvodně.
"Co se děje?"
Nenamáhal se představovat.
"Přivezli ti další postel, kam ji chceš uskladnit?"
Sakra oni mu už dovezli postel? Kruci a on ještě neodjel s Donghaem.
"Do pokoje pro hosty, budu u sebe někoho mít natvalo,"povzdechl si.
"Koho?"
No jistě Hyukjaeho to nějak zajímá. No tak víceméně ten sotva samostatný kluk je u něj taky pečený vařený.
"Někoho stejně starého jako jsi ty Hyuku. Jen co se dostane z nemocnice,"povzdechl si a pohlédl na chlapce ležícího na posteli.
Donghae byl stále bledý. Ještě se neprobral a to už tu leží den. Natáhl se k němu a lehce ho vzal za ruku. Chlapec se zachvěl. Že by se už probouzel?
"Co se mu stalo?"
"Sáhl si na život. Kvůli mně, abych byl přesný,"povzdechl si.
"Nevěřím. Kdo by tě neměl rád?"
"Třeba ten, kterého polovinu života znásilňovali a prodávali jako děvku?"
"Um a co si mu provedl ty?"
"No podíval se na něj stylem jako oni. Netuši jsem, že to vezme až takhle."
"Jsi u něj?"
"Jo. Vypadá to, že se probírá... brnknu ti až budeme doma."

***

Cítil, že ho někdo drží za ruku. Pomalu otevřel oči a pohlédl na blonďatého muže. On o něj měl strach?
"Jak ti je?"
Tichá otázka právníka ho zarazila. Opravdu tu s ním byl celou dobu? Proč ho chce vlastně do péče?
"No nejsem mrtvý, takže asi dobře. V rámci možností,"šeptl tiše a unaveně pohnulo rukou, aby tu jeho setřásl.
"Omlouvám se ti Donghae, kluci mi to vysvětlili, Yesung sice říká, že to není moje chyba, ale já vím, že je. Promiň mi to. Chci se jen postarat o to, abys byl šťastný a co nejdál od svého původního života,"pochopil jeho pohyb a sám ruku stáhl.
Upřel na něj oči. To jako myslí ten blonďák vážně? Opravdu se chce někdo starat o ztracenou existenci jako je on?
"Dáš mi šanci Donghae? Přijmeš mě jako svého opatrovníka? Nemusíš mi říkat tati... jen mi dej šanci se o tebe starat,"šeptl.
Polkl a uhnul pohledem. I kdyby řekl ne, tak si ho Leeteuk odveze s sebou. Ale taky mu nechce dělat ze života peklo. Konečně někdo projevil zájem o to být s ním a netěžit z toho žádné profity.
"Jen pod podmínkou, že mě dostaneš na konzervatoř,"šeptl a upřel na blonďáka oči.
"No to si děláš srandu? Nedostanu tě tam pokud nemáš talent,"Leeteuk se zamračil.
"Ale já jsem tanečně nadaný,"namítl.
"Požádal bych tě, aby ses předvedl, ale jaksi nemůžeš. Dobře zkusím co dohodnu, ale nesmíš se zlobit, když to nevyjde,"právník se na něj usmál.

***

Stepoval před Leeteukovým vchodem a čekal až konečně uvidí jeho auto a taky toho kluka, kterého si vzal k sobě. Byl na něj moc zvědavý. Leeteuk mu volal z nějaké benzínky, že by měli dorazit už brzy. Konečně k příjezdové cestě sjelo auto. Leeteuk mu zamával sotva vystoupil z auta. Když vystoupil ten kluk tak v něm zatrnulo. Měl jizvy a byl strašně bledý. Jejich pohledy se setkaly a chlapec před ním znachověl. Naklonil hlavu na stranu. On se stydí?
"Hyukjae, co kdybys mi pomohl s jeho věcmi hn?"
Přikývl a došel pro kufr. Jakmile ho vzal do ruky, tak mu došlo, že ten kluk toho moc nemá. Pohlédl na něj. Kluk rychle uhnul pohledem, když si uvědomil, že na něj Hyuk přesunul pohled.
"Jak se jmenuješ?"
Ta otázka z něj vypadla z čista jasna, nechtěl se ho tak brzy ptát, ale nemohl se ovládnout. Líbí se mu. Ten zjizvený kluk se mu sakra líbí.
"D-donghae...."šeptl.
Donghae... Zamyšleně se na něj podíval. Moc hezké jméno. Stejně jako jeho nositel. Jak asi vypadá bez jizev? Ach kéž by ho někdy tak viděl.
"Donghae chce na konzervatoř. Co kdybys mi dotáhl ze školy nějaké papíry a já ho tam přihlásím,"Leeteuk přetrhl jeho myšlenky.
"Cože? I kdyby ho vzali, tak nemá šanci. Nic proti tobě Donghae, ale už jen to jak vypadáš tě řadí mezi nikdy využité tanečníky, zpěváky, herci nebo co chceš být..."pohlédl na něj.
Viděl jak se Donghaemu roztřásly ruce a zase zbledl. Leeteuk upustil aktovku.
"Uklidni se Donghae... ty jizvy nebudeš mít napořád. Dong ti dal tu mast a viděl jsem tě tančit, jsi skvělý. Klid, další pokus o sebevraždu bych už nezvládl,"viděl jak moc se o Donghaeho Leeteuk bojí.
Polkl. Možná to neměl říkat. Když ale pokud ty jizvy nezmizí, tak opravdu nemá ten drobek šanci.
"Jsem na nic...."fňukl Donghae a zmizel ve vchodu.
"Tos to vylepšil Hyuku... je skvělý,"povzdechl si Leeteuk a sebral svou aktovku ze země.
"Promiň Teuku... já jen... pokud zůstane takhle tak opravdu nic nebude jak si přeje. Omlouvám se,"nechal stát kufr před vchodem a zapadl do toho vedlejšího.

***

Chodil za Kyuhyunem každý den. Shindong ho nechal za ním jezdit přes půl města. Teta Nari, Shindongova snoubenka, ho v navštěvování Kyua podporovala. A Kyuhyun si jeho přítomnosti opravdu hodně užíval.
"Minnie!"
Opět mu visel kolem krku. Zvykl si rychle na ty jeho letmé dotyky. Přitáhl si ho k sobě a objal ho kolem pasu.
"Byl jsem tu včera Kyu..."šeptl mu do ouška.
"Minnie, proč mi kazíš náladu?"
"Nekazím, jen se divím, že si mě tak moc postrádal,"šeptl.
Kyuhyun k němu zvedl tvář a pak sklopil pohled. Moc dobře viděl ty city v jeho očích a i bolest, že to on nechápe.
"Kyu... nezlob se na mě..."pohladil ho po líčku.
"Já se nezlobím Minnie,"zavrtěl hlavou.
Pustil ho. Kyuhyun se hned zdál jako hromádka neštěstí. Vzal jemně jeho bradu a zvedl ji. Polkl a pak se sklonil k jeho rtům. Viděl překvapení v jeho očích. Otřel se o jeho rty.
"Minnie..."Kyuhyun jeho jméno zamumlal do jeho rtů.
Po zádech mu přeběhl mráz jak dokonale to znělo. Kyu... asi... asi tě mám rád, proběhlo mu hlavou.
"Kyu..." šeptl a z příma se mu podíval do očí.
"Ano Minnie?"
"Kyu bude ti hodně vadit, když tě obejmu?"
Kyuhyun vytřeštil oči a zavrtěl hlavou. Objal ho a přitiskl ho k sobě. Hladil ho po zádech.
"Mám tě rád Kyu..."šeptl.
"Já tebe taky Minnie,"zamumlal mu Kyu do trička.

***

Blížil se čas zkoušky. Stál před zkušebním sálem s Donghaem. Už neměl jizvy. Vypadal nádherně. Ale nebavil se s ním. Odmítal to už ode dne co se poprvé setkali. Bolelo ho to. Chtěl s ním být.
"Donghae, vím, že jsem ti ublížil, ale už jsem viděl jak jsi skvělý. Máš šanci. A velkou,"ujistil ho.
Neotočil se na něj. Hleděl na nástěnku přímo před sebou a mlčel.
"Prosím mluv se mnou, křič na mě, ale nenechávej mě v tom tíživém tichu,"šeptl zničeně.
"Kdy konečně pochopíš, že o tvojí pozornost nestojím?"
Donghae po něm šlehl nehezkým pohledem. Ztuhl. Proč z něj čiší tolik chladu?
"Donghae..."hlesl a odvrátil pohled jak mu bylo mizerně.
"Teď ze sebe hodláš dělat mučedníka Hyuku? Proč?"
"Protože se mi líbíš Donghae, jenže očividně o city nestojíš,"rozeběhl se pryč.

***

Až doma znovu začal uvažovat nad tím, co mu řekl Hyuk ve škole. Přes zkoušku se dostal bez problémů, otázky na rodinu komise vynechala. Byl šťastný, dokonce poprvé vzal telefon a zavolal Leeteukovi, aby mu to řekl.
"Ach Hyuku... proč si mi to řekl?"
Praštil sebou o postel a zahleděl se na strop. Byl vymalovaný nebeskou modří. Maloval to Hyuk... Ty úsměvy, snaha ho rozveselit... Proč si myslel, že to ten kluk vlastně dělá kvůli Leeteukovi?
"Co si provedl Hyukjaemu?!"
Leeteuk vrazil do jeho pokoje aniž by zaklepal.
"Já.. já nevím. On mi řekl.. řekl, že mě má rád, ale já na to nic neřekl,"šeptl.
"To ti řekl?"
Leeteuk ztuhl a skenoval svého svěřence uhrančivým pohledem. Zdráhavě přikývl a zabořil hlavu do polštáře. Chvilku tak setrval než se zvedl do sedu.
"Musím za ním... nemáš náhradní klíč od jeho bytu?"
"No shodou náhod mám, stejně jako on má můj."
"Počkej Hyuk nemá rodiče?"
Zarazil se. Proč má Leeteukův klíč?
"Nemá. Staral jsem se o něj po jejich smrti. Je mi vděčný za všechno a stará se mi o kytky, když nejsem doma,"přiznal a z kapsy vytáhl klíč od Hyukova bytu.
"Aha. Díky.. přijdu až.. no prostě až to vyřešíme,"vzal klíč objal ho a běžel.
Vrazil klíč do zámku a otočil jím. Vešel do ztichlého bytu. Zaposlouchal se. Tiché vzlyky se ozývaly z jednoho z pokojů. Tiše se zul a zamířil do pokoje. Hyuk ležel na koberci, kolem něj se válely plakáty tanečníků, které strhal ze stěn. Plakal a v ruce žmoulal něco co Haeho vyděsilo.
"Nedělej to.. prosím. Hyukie..."klesl na kolena.
"Hae..."Hyuk na něj upřel oči plné překvapení.
"Hyukie nedělej to, já tě mám taky rád..." šeptl a oči se mu zalily slzami.
"Neplač, prosím Hae...."
Hyuk se k němu dobatolil a stáhl si ho k sobě. Obtočil kolem něj ruce.
"Slib mi něco Hyukie..."
"Co?"
"Že než odejdu tak mi dáš alespoň jednu pusu,"šeptl a zadíval se mu do očí.
"Velmi rád,"otřel se svými rty o ty jeho.
Tiše mu vydechl do rtů. Hyuk prohloubil polibek a netrvalo dlouho a prozkoumávali jeden druhému ústa. Nijak nespěchali. Mazlili se, ale nezašli dál. Když se jeden druhého nasytili, tak si jen hleděli do očí.
"Měl bys jít domů Hae, Teukie o tebe bude mít strach,"Hyuk ho pohladil po tváři.
"Půjdu, ale bude mi smutno,"šeptl.
"Hae... vždyť bydlím hned vedle a ráno se uvidíme,"poslední polibek.
Povzdechl si a zamířil zpět do Leeteukova bytu. Ten na něj čekal hned za dveřmi. Na tváři mu hrál úsměv.
"Jak to šlo?"
"Sex bude příště,"zamrmlal a zapadl do pokoje.
"COŽE?!"
"Dělám si prdel, Teuku. Ale snad si nemyslíš, že s Hyukem nebudu spát?"
"Počkej to je to až tak vážné?"
"Ano. Hele neslíbils mi, že nebudeš jako pravý otec?"
"Um.. fajn. Jen mám o tebe starost... "
"A co ty Teuku? Máš někoho?"
Ticho. Vykoukl z pokoje. Leeteuk měl na tváři zasněný výraz. Že by opravdu měl někoho taky rád? Opřel se o futra a čekal až se dá dohromady. Čekal opravdu dlouho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama