Chapter 4

20. dubna 2015 v 19:58 | Dongsaeng |  LiS

Některý komentáře dokážou složit na dvě hodiny. Ale pořád lepší než žádný komentáře :D . Kdepakže jsem to skončili... Ach už vím. Sung načapal Wooka na schodišti. Jop tak tady to máme.. pokračování s překvapivými informacemi :D .




Vytřeštěně zíral do Yesungovy tváře. Neměl poslouchat, ale chtěl to slyšet. Tušil totiž, že Yesung bude volat svému bratrovi.
"Tak šup, spát."Yesung to ale přešel bez komentáře.
Poklesla mu čelist. On to nehodlá řešit?
"Mě nevadí, že jsi to slyšel. A teď spát. Já ráno musím do práce."Vysvětlil mu.
"Ale.."Wook zablekotal.
"Jó.. dám ti nějaký tričko na spaní."Yesung vešel patrně do svého pokoje.
Wook neodolal a nahlédl dovnitř. Pokoj se mu líbil. Byl laděný do oranžovočervena. Všechno bylo uklizené, ani smítko na zemi. Jen v odpadkovém koši se válelo několik kapesníčků. Ač si to neuvědomil, tak polkl.
"Tady."Sung mu podal trochu delší bílé tričko.
"Díky."Hlesl a vykloul z pokoje.
Hned zapadl do toho vedlejšího. Ten byl tentokrát laděný do žluté a zelené. Opřel se o zavřené dveře a zavřel oči. Vydechl a oči zas rychle otevřel. Začal se převlékat do "pyžama" a hlavou mu běžela spousta věcí. Mezi nimi i ty kapesníčky v Sungově odpadkovém koši. Jasný důkaz toho, že od rozchodu nikoho neměl. Musí být hodně nadržený, proběhlo mu hlavou a skousl si ret, když cítil, že se při té myšlence trošku víc vzrušil.
Jako na zavolanou se mu u toho vybavila drobná ručka zpracovávající jeho vzrušení plus teplá voda stékající po jeho kůži. Kurva! Sklouzl za postel a myšlenkama u Henryho, který mu takhle už nesčetněkrát pomohl se udělal. Pohled mu okamžitě padl na kapesníky, které se na něj doslova culily z nočního stolku. Očistil se a kapesníky zastrčil do kapsy u kalhot. Není přece tak blbej, aby Sungovi ukázal, že je taky trošku nadrženější než je obvyklé.
Pak si zalezl do postele a rozsvítil lampičku. Ze srdce doufal, že Sungmin, Henry ani Donghae nejsou za jeho útěk trestaní. Z přemýšlení ho vytrhlo klepání na dveře.
"Dále."Řekl tiše.
"Poslyš Wookie.. máš rodinu?"Yesung stál ve dveřích.
"Jsou mrtví.. já.. bydlel jsem u strýce."Zamumlal.
Kruci.. proč to Sunga najednou zajímá?
"Nemám mu dát vědět?"Starší přešlápl.
"Ne, jen to ne!"Vypískl vyplašeně.
Viděl jak Yesung ztuhl. Sám svíral v pěstičkách deku.
"Já.. utekl jsem. Opíjel se a bil mě. Já nechci zpátky do Inčcheonu!"Po tvářích mu stékaly horké slzy.
"Netušil jem, že je to takhle..."Yesung se posadil na okraj postele a začal ho hladit p vlasech.
"Ani si to nemohl vědět."Špitl.
"Tak už neplač a spi, ano?"Yesung vstal a zamířil ke dveřím.
"Yesungu..."Šeptl.
Sám byl v ten moment v šoku, že ho oslovil.
"Hn?"Otočil se na něj.
"Zůstaneš tu dokud neusnu?"Zeptal se ho tiše.
Viděl, jak Yesung váhá, ale nakonec přikývl a usadil se do křesla.
"Děkuju.."Zachumlal se a zhasl lampičku.
***
Seděl u Wooka po tmě. Ten už dávno oddechoval, ale Yesung neměl tu sílu ho opustit. Vypadal tak klidně a mírumilovně, když spal. Nechápal jak mu mohl někdo ublížit.
To, že neodešel bylo jen dobře, protože Wook sebou najednou začal zmítat. Pravděpodobně se mu zdálo něco zlého.
"To.. to bolí.."Wook doslova kňučel.
Prudce vstal a sklonil se nad spícím Wookem. Nic v té tmě neviděl. Rozsvítil a ztuhl. Wookie plakal a na tváři měl vepsanou bolest. Ta v zápětí zmizela.
"Sungmine.. budete mít s Henrym průser.. Nechci, aby vás pořezal jako Haeho." Mumlal maličký ze spánku.
Cítil jak ho opouštějí síly a rychle se posadil na postel. To, co teď vyslechl se mu ani za mák nelíbilo. Sny byly pravděpodobně vzpomínkami na ty temné chvíle. Ostře se nadechl, aby uklidnil splašeně bijící srdce. Ty kluky musí zachránit... Už jen tohle mu řeklo dost. Nechtěl, aby se těm klukům něco stalo. I když pro Haeho je asi pozdě...
"Ne... nech je!" Wook sebou začal doslova házet.
Hrozilo nebezpečí, že se udeří o noční stolek. Jemně chlapce vzal a držel ho z dosahu nočního stolku. Bylo dost obtížné ho udržet na jednom místě. Bál se ho přitlačit do matrace ještě víc. Mohl by mu nechtěně ublížit. Wook otevřel s výkřikem děsu oči.
"To bude dobrý Wokie... jsi v bezpečí." Automaticky si klepajícího se chlapce vtáhl do náručí houpal jím a hladil ho po spocených vlasech.
"Kluci.." Plakal.
"Zachráníme je..." Slíbil mu ačkoliv vůbec netušil jak to sakra zařídit.
Wook se chytil jeho trička a zvedl k němu oči plné slz. Nadechl se. Tak moc touží ochutnat ty růžové rtíky toho malého, ale nemůže... Nemůže ho vyděsit. A ani nechce.
"Proč to říkáš, když ani nevíš kde jsou?" Šeptl s pláčem zastřeným hlasem Wook.
"Najdu je. Mám hodně známých.." Sám tomu i začal věřit.
Pak se sklonil k Wookovu čelíčku a vtisknul na něj polibek. Odtáhl se a s obavou očekával Wookovu reakci. Ten na něj poulil čokoládová očka a byl totálně vykolejený.
"Promiň.. tohle mi dělala máma, když jsem by vyděšený." Zalhal.
No přece mu nepoví, že po něm moooc a moooc touží. Mohl by ho vyděsit opravdu hodně a o další slzy.. Wookieho slzy.. nestojí.
"Aha... já... chvilku jsem si myslel..." Wook zrozpačitěl.
"Co sis myslel?" Zeptal se a odhrnul mu vlasy z čela.
"Že jsi jako Heechul." Šeptl chlapec.
Heechul? Jaký Heechul?
"Heechul?" Nechápal to.
"Ten... ten co za tohle všechno může." Chlapec se posadil trošku dál od něj.
Píchlo ho u srdce. Jestli mu ten zmetek opravdu nalhal, že ho miluje, tak ho osobně najde a zakroutí mu krkem.
"Wookie... já bych ti takhle nikdy nedokázal ublížit. Obzvlášť po tom co sis prožil." Pohladil ho po tváři a setřel poslední slzy.
"Věřím ti." Chlapec se usmál.
Také se na něj usmál. Úsměv Wooka mu úplně rozsvítil svět. Toužil po tom, aby ten úsměv už nikdy ze rtů toho maličkého nezmizel. Ještě jednou se sklonil k jeho čelu a políbil ho. Tentokrát do polibku vložil všechny city, které se v něm rozhořely. Wook ale nemůže nic tušit... Zhasl a zamířil zpět ke křeslu. Zůstane tu, dokud Wook opět neusne.
***
Probral se s prvními paprsky pronikajícími do pokoje. Ta žlutá barva na stěnáh ho nejdříve zmátla, ale pak se mu vybavil celý včerejší den. Podařilo se mu uniknout ze spárů Heechula a potkal Yesunga. Pohled stočil ke křeslu, kam v noci Yesung znovu sedl. Vytřeštil oči, když zjistil, že je v křesle Yesung rozvalený a spí.
"Yesungu..." Jemně s ním zatřásl.
Muž se zavrtěl a pomalu otevřel hnědé až skoro černé oči.
"Kolik je hodin?" Zeptal se ospale.
"Řekl bych že tak sedm." Pokrčil rameny.
"Proč teda ještě nespíš?" Yesung se protáhl.
"Protože už neusnu, když jsem se vzbudil." Odpověděl mu.
"Tak jo... Co chceš k snídani?" Yesung si protřel oči, aby je očistil od ospalků.
"To je jedno." Pokrčil rameny.
Nikdo se ho ještě nikdy krom rodičů neptal, co by si dal. Yesungův úsměv ho ale zmátl. Nechápal čemu se zase tlemí.
"To bude jednoduché. Moc toho doma nemám. Hádám, že tu zůstaneš déle, tak bys mohl tu tašku, co si jí viděl v obýváku dát jejímu majiteli, až se tu pro to staví." Pohladil Wooka po vlasech a vstal z křesla.
"Tvůj bývalý přítel?" Zeptal se ho opatrně.
Yesung posmutněl.
"Jo... jen mu to dej." Pokusil se o chabý úsměv.
Do koupelny šel až po Yesungovi. Po sprše se oblékl do čistého. Trochu se učesal a sešel do kuchyně, kde Yesung v obleku zatím dokončoval snídani.
"Až se vrátím domů, tak ti pojedeme koupit nějaké oblečení." Oznámil mu Yesung mezi sousty.
"Přijedeš večer?" Zeptal se zvědavě.
"Nooo Dong mi dluží za včerejšek, takže bych tu mohl být kolem čtvrté. Jo... želvu mi nekrm, dostává jídlo jen večer." Yesung se pousmál.
"Bojíš se, že bych jí vykrmil a snědl?" Wook se pokusil vtípkovat.
"Dong říkal, že by z ní nebyla zrovna dobrá polívka." Sung se zasmál.
"Tak nic..." Povzdechl si.
Samozřejmě hrál, že mu Yesung zkazil plány.
"Jestli chceš kuchtit, tak si k obědu udělej instantní rámen, je nahoře v polici." Sung dopil kávu.
"Dobře." Přikývl a věnoval mu úsměv.
"Tak ve čtyři." Sung mu pocuchal vlasy a spěchal k autu.
Urovnal si vlasy a dojedl. Nelíbilo se mu být v domě sám, ale co se dá dělat. Po jídle umyl nádobí a uklidil ho. Život se strýcem i Heechulem byl stejný, makej bo budeš bit. Tak tvrdě doplatil na svou existenci...
"Tak jsme tu jen my dva." Promluvil k želvě, která vylezla na okamžik z obýváku.
Ta se na jeho slova otočila a šla si po svém. No jak jinak... musíš se zabavit sám, problesklo mu hlavou.

Prozkoumal obývák. S potěšením objevil pozůstatky knihovny. Do ruky popadlu Doylovu detektivku a začetl se do ní. Byla tak napínavá, že téměř přeslechl zvonek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama